Zajímavosti

19. února 2013 jsme realizovali již čtvrté představení ze série Vesper MAXIMVS. Jak je vidět, tato představení nejsou jen náhodným výkřikem do tmy, ale pravidelným a umělecky i organizačně zajištěným kulturním počinem. A také divácky atraktivním počinem, protože na toto představení se sjeli diváci z celé republiky. Karlovými Vary počínaje, přes Liberec, Prahu a Telnicí nebo Kunštátem konče. A to je to, co dává těmto představením obrovský smysl.

Jeviště Mahenova divadla bylo ten večer nejen pro MAXIMVS, ale také pro jeho hosta - Taneční divadlo Bralen Bratislava. Toto představení proběhlo téměř na den přesně po devíti letech, od vůbec prvního představení Tanečního divadla MAXIMVS. A bylo na stejném jevišti, se stejným hostem a byly uvedeny choreografie stejných choreografů. Jsme velmi rádi, že můžeme v tak krásném prostředí prezentovat svoji práci před diváky z celé republiky. Jako amatérský soubor si toho velmi vážíme.

Také by jsem chtěl poděkovat zaměstnancům Mahenova divadla, kteří - opět - předvedli naprostou profesionalitu a velmi příjemný přístup. Od světel, přes zvuk, jevištní techniku až po úklid jeviště. Odvedli jste skvělou práci a patří vám za to náš dík. Příprava a realizace takového představení nás, vzhledem k tomu, že to děláme nad rámec svých běžných pracovních povinností, stojí mnoho sil a je pro nás obrovským přínosem, že i když je to pro vás vybočení z normálního provozu, snažíte se pomoci ze všech sil. A tak by to mělo být všude.

Doufám, že se nám podaří vás, diváky, v brzké době pozvat na další představení Tanečního divadla MAXIMVS a opět vám dokázat, že tento soubor a moderní tanec mají své místo na kulturní mapě této republiky i ve vašem srdci.

Pokud bude nějaká škola dělat oslavu založení fakulty, nebo pořádat nějakou jinou důležitou slávu, určitě bude dobré se zajít zeptat na Fakultu sportovních studií, jak se to má dělat.

Byl to - nazvěme to - důstojný, ale hlavně zábavný večer o jehož náplň se postarali sami studenti a jejich hosté. Program měl hlavu a patu, byl svižný a i přes neskutečné množství účastníků - bez kiksu !!! Věci vážné i vtipné a co je potřeba ocenit nejvíce, že se škole podařilo zapojit studenty do tohoto představení takovým způsobem, že můžou být hrdi. Škola i študáci.

Nám bylo ctí i potěšením na této akci vystoupit.

DLE 2012 je jistě akcí, která v našem tanečním světě nemá obdoby. Je zcela unikátní, že se v jedné budově může divák podívat na představení postavené na různých tanečních technikách od streetu, přes společenské tance až po modernu a klasický balet. Také množství a pestrost workshopů bylo jistě obrovským přínosem pro ten náš malý taneční rybník.

Jsem rád, že jsme se - i přes některá negativa - této události zúčastnili a budu s napětím očekávat, zda vůbec a kam se tato akce v budoucnosti posune.

Každopádně gratuluji organizátorům a držím palce.

9. prosince 2011 jsme absolvovali celovečerní představení v Jihlavě. Nově vybudovaný, resp. přebudovaný prostor je variabilní a dá se v něm hrát snad cokoli. My jsme zvyklí na divadlo kukátkového typu a bylo nám vyhověno. Moderní, čistý prostor, dobrá světelná i zvuková vybavenost a hlavně ochotní lidé, kteří si dobře dělají svoji práci. A to od přešálování celého jeviště, položení baletizolu, až po nekonečné přesouvání žebříku při nastavování světel. Ono darmo mluvit, profesionalita je hlavně v srdci a ne ve velikosti, nebo vybavenosti. Absolvovali jsme představení bez jediného technického kiksu a to je potřeba ocenit. 

Takže, když pojedete okolo Jihlavy, do DIODu se určitě vyplatí zajít. 

26. února 2011 jsme zorganizovali představení s názvem Primus vesper MAXIMVS v krásném prostředí Janáčkova divadla v Brně. Název tohoto představení - První velký večer naznačuje, že se bude jednat o sérii představení Tanečního divadla MAXIMVS a jeho hostů. V tomto večeru se vedle nás představilo Taneční divadlo Bralen z Bratislavy, Bohemia Balet z Prahy a Taneční divadlo Honzy Pokusila z Hradce Králové.

Z našeho repertoáru měli diváci možnost vidět choreografii Appalačské jaro a premiéru nové choreografie s názvem Dolcenera. Oba tance byly v nových kostýmech, které navrhla a zrealizovala Jindra Rychlá.

Celý den, který jsme strávili v divadle se nesl v duchu pohody a výborné atmosféry. Hned na vrátnici nás příjemně přivítala paní vrátná, měli jsme připravené šatny, jeviště, páni osvětlovači i zvukaři s námi zažili velmi dlouhý den a to bez jakéhokoli zaváhání nebo typických frází - to nejde !!!

Diváci se na toto naše představení sešli v hojném počtu, což mě nesmírně těší. Jediným oceněním našeho snažení je, že se na na nás přijdete podívat a nejvyšším oceněním je, že přijdete znovu. My si toho vážíme a uděláme všechno pro to, aby jste vy diváci nikdy neměli pocit, že jsme se vás nějak snažili ošidit. Doufáme, že se vám představení líbilo, bylo pro vás pestré a zajímavé a vaše názory na něj nás rozhodně zajímají.

Poděkování zde patří i Národnímu divadlu Brno, které nás v této akci podpořilo a snad nás bude podporovat i nadále, aby jsme mohli moderní tanec předvádět v důstojném prostředí.

Těšíme se na další setkání a přejeme krásný den.

Taneční divadlo MAXIMVS 

V sobotu 16. května jsme vystoupili v rámci Muzejní noci v umělecko-průmyslovém muzeu. Je pravda, že jediný muzejní kousek jsem v souboru já, ale přesto jsme se myslím na tuto akci hodili a viděla nás spousta lidí. Brno bylo plné, teplo, příjemné počasí a všude spousta kultury. Když jsem stál při představení v pozadí, slyšel jsem pár reakcí diváků na soubor a moc mě to potěšilo. Je zcela evidentní, že je potřeba věnovat stejné množství energie jako do tancování, také do propagace souboru a tohoto stylu tance. Hodně nadšených diváků o nás doposud nevědělo a to je samozřejmě chyba. Jsme zavřeni na sále a snažíme se připravit co nejpropracovanějši představení, ale ta manažerská stránka práce nám pokulhává. Ale najít nadšence který tuhle manažerštinu umí a ještě k tomu chce dělat je snad nemožné. Ale i tak se to pokusíme od nové sezóny vylepšit. Ještě by jsem chtěl poděkovat zaměstnancům muzea, kteří pro nás připravili podmínky vhodné pro tanec. Ono to není jednoduché, není to rozmazlenost, ale tenhle druh tance se nedá dělat na jakém koli povrchu. Ale před každým představení byla plocha vytřena, světla fungovala na vteřinu přesně a vždy už 10 min. před začátkem se u ohrazené plochy tísnilo množství diváků, kteří přišli přímo na nás. Takže organizátorům i divákům děkujeme za přízeň a těšíme se na další setkání.

Tak jsme se zůčastnili zase jedné divočárny a tentokrát to nebylo nic menšího, než opera. Respektive oratorium - Údolí suchých kostí, hudba: Vladimír Franz, režie: Linda Keprtová a já jsem tam dělal nějaké tanečky a tentokrát jsem se i aktivně zapojil a zatancoval jsem si konečně roli hodnou mého ega - totižto roli Boha. Ale byli jsme na to tři, takže jsem zůstal nohama na zemi. Ostatní chlapi vyfásli taky pěknou roli, no kdy už si můžete zatancovat hromadu kostí. Ale i když to byla práce krásná, protože to byla srdcovka a všichni to dělali z vlastní a ne finanční vůle, tak to bylo i dost náročné. Jednak proto, že právě na srdcovky je vždycky strašně málo času a taky pro režijní požadavky Lindy, která to udělala krásně, ale mám pocit, že se občas snažila zlikvidovat taneční soubor i mě. Cha. Já jsem za těch 70 minut neslezl z jeviště, což ovšem skoro nikdo a když jsem netancoval, tak jsem bez hnutí stál. Velmi umělecky, ale moje kyčle už potom řvaly velmi neoperně. To jsem ale ještě dopadl dobře, protože kosti prvních 35 minut ležely bez hnutí pod krásnou a úplně neprodyšnou plachtou. Moc toho na sobě neměly, teda kromě té barvy, ale i tak tam bylo hodně teplo, vzduchu bylo pomálu a já, když jsem se tam potácel na jevišti jsem po nich občas ještě šlapal. Vcelku mě dostalo, když jsem tvořil na forbíně nějaké umění a pohledem jsem sklouzl na plachtu a viděl jsem tam jeden nos trčící z otvoru jak zoufale saje kyslík. To jsem pak málem sklouzl do orchestřiště. Každopádně to ale byla krásná nekomerční práce, při které jsme se hodně pobavili a měli možnost stát na jevišti s vynikajícím sborem Ars Brunensis chorus. Bylo nám ctí.

Již podruhé jsme na pozvání Městského divadla Děčín měli možnost vystoupit na tamním jevišti a že je to jeviště krásné. Je to výborné, když se divadlo samo ozve a ptá se, jestli bychom byli ochotni opět přijet a udělat celovečerní program. Mám v tu chvíli pocit, že to pinožení stojí za to a má i v této době nějaký smysl. Samozřejmě, že jsme rádi kývli, oslovili opět autodopravce pana Švábenského, který jezdí skvěle, včas, je nesmírně ochotný a ještě je s ním sranda, a vyrazili jsme do Děčína. Tentokrát jsme si ve velkém stylu vezli vlastního technika, který skvěle nejen nastavil světla, ale celé představení perfektně odsvítil, takže já jsem se mohl starat pouze o své přežití na jevišti. Igore díky.
Opět nás v Děčíně čekalo divadlo plné usměvavých lidí a to od pana ředitele, až po paní šatnářky. Všichni byli nesmírně milí a ochotní a my za to děkujeme, protože občas si v divadlech připadáme, že spíše obtěžujeme a že by vlastně bylo lepší, kdyby divadlo zůstalo zhasnuté a zavřené. Ať se lidi doma dívají na seriály a neotravují v divadle a ještě k tomu s nějakýma tanečkama. No v Děčíně to tak naštěstí není a já jsem s pocitem uspokojení založil toto představení do své paměti i do archivu Tanečního divadla MAXIMVS. Děčínské divadlo budiž příkladem.

http://brnensky.denik.cz/kultura_region/brazilska-tanecnice-rpzhybala-brno20081125.html

http://decinsky.denik.cz/kultura_region/choreograf-jedinym-omezenim-jsou-nase-schopnosti.html

http://www.studentitkp.estranky.cz/clanky/rozhovory/rozhovor-david-strnad

http://znojemsky.denik.cz/kultura_region/tanec_beethoven20070715.html

http://www.metropolislive.cz/detail/2903/

Již mnohokrát jsem se za svoji kariéru setkal s takzvaným vykrádáním. Vykrádají se nápady, pohyby, hudba, no a nám teď vykradli sál.
Taky zkušenost. Pocit, jako kdyby Vám někdo vlezl do ložnice a pocit zbytečnosti a zmaru. Zvláště proto, že ten hajzl to někde prodá za 200 korun a nám nadělal mnohatisícovou škodu. Zmetek si vzal zesilovač, mixpult a laptop. Bedny nechal, asi se mu s nimi nechtělo vláčet. Samozřejmě je mu to všechno bez nich k ničem, ale třeba už má doma nějaké ukradnuté odjinud.
Tak musíme zase do obchodu a vynaložit zbytečně poměrně dost peněz na to, aby jsme se dostali na ten samý stav. Místo, aby jsme se posunuli někam dál.
Tak se prosím s námi intenzivně soustřeďte na přání, aby tomu hňupovi zčernaly nohy, ztvrdly játra, změknul mozek a ať mu někdo příležitostně zlomí obě ruce.

Díky

    26. září 2008 proběhla v divadle Reduta neobvyklá premiéra. Jednalo se o Choreografický ateliér, který uspořádal balet Národního divadla v Brně. První část večera byla věnována moderním choreografiím, které vytvořili členové baletu pro členy baletu. Druhá část patřila pozvaným choreografům. Já jsem měl možnost se představit v druhé části tohoto programu s choreografií ?Nevíme co chceme?, kterou jsem nastudoval se sedmi členy baletu ND ? 3 tanečnice a 4 tanečníci.
Vůbec nechci rozebírat, jestli to byly choreografie dobré nebo špatné, jestli tanečníci byli dobří nebo špatní, ale chci zde poděkovat vedení baletu Národního divadla, konkrétně šéfce baletu Lence Dřímalové, že vůbec takový program zorganizovala a otevřela tak soubor vlivům zvenčí a dala možnost skrytým talentům, aby svou práci veřejně prezentovali.
Věřím, že je to první vlaštovka, nebo jaký koli jiný pták v pravidelné prezentaci moderního tance na půdě a se členy brněnského baletu.
Snad z naší republiky konečně vymizí to kastování na klasikáře a modernisty, na amatéry a profesionály a bude nás zajímat jen TANEC, přístup k němu, jeho výpovědní potenciál, srozumitelnost pro diváka, estetické hodnoty, kvalita a nasazení v jeho provedení a bezbariérovost v jeho chápání.

Mám za sebou další seminář v Itálii, opět v Montevarchi v Taneční škole Danzaria. Jako obvykle byly perfektně naplánované tréninky se spoustou tancechtivých italek i italů. Teplo na sále i venku, no bylo tam přes 35 stupňů, ale aspoň se člověk nemusí tolik rozcvičovat.
Tréninky jsem absolvoval s velkými ale i s bambini. Byli skvělí, naučil jsem se zase několik italských slov. Vždycky je to pobaví.
Co se ovšem změnilo je prostor, kde Danzaria trénuje. Marika i Pino se evidentně celé prázdniny nezastavili a prostor bývalého autoservisu proměnili v taneční školu, ve které je radost pracovat. Už samotný vstup působí impozantně, také velký a malý sál mají výbornou atmosféru, prostorná šatna a neposlední v řadě je i sousedící, zatím velmi "tovární" prostor, kde Pino plánuje i divadlo.
Takže Danzaria se posunula zase dál a já doufám, že se s nimi brzo setkáme i v Brně.
Dole na fotografiích jsou aspoň ilustrační obrázky, nejen nových prostor Danzarie, ale i "mého" letadla, nádraží Roma Termini a konečně také fíků, které jsem si trhal přímo ze stromu. FANTASTICKÉ.
Arrivederci

Od 26 do 29. března 2008 jsem měl možnost učit na Theatre Academy Of Helsinky. Je to škola, kde se učí obory: herectví - švédsky nebo finsky, taneční interpretace, režie, choreografie a světelný design. Na škole studuje celkem asi 350 studentů.

Já jsem učil na taneční interpretaci, první ročník magisterského studia. Studium je tam rozděleno na 3 roky bakalářské a 2 roky magisterské.

Škola - státní - je pojata absolutně bez kompromisů, v přízemí jsou 4 divadelní sály typu i velikostí srovnatelné např. s brněnskou Martou ovšem nesrovnatelné např. světelným parkem a pátý sál je velikostí asi tak jako 6 x Marta.

Tanečníci mají k dispozici 3 sály - dva menší a jeden velký. I ty menší jsou na naše poměry velké. Téměř každý trénink je osazen korepetitorem a to nejen klavírním, ale i perkusním. Studenti školy mají k dispozici i - jak jinak ve Finsku - saunu. Nevyzkoušel jsem, nebyl čas.

V rámci školy se ročně vyprodukuje 50 premiér !!! Do nich jsou započítávány klauzury jednotlivých ročníků, jedněch jsem se zůčastnil, byl to 3. ročník herectví a jednalo se o pásmo muzikálových songů - musím uznat, že jako hreci a herky zpívali dost dobře no a slyšet Jesus Christ Superstar nebo songy z My Fair Lady ve švédštině bylo rozhodně netradiční.

Taneční obor je pojat jakýmsi seminárním způsobem, "čisté" techniky kromě klasiky se tam neučí, snad jen jazz - Matt Mattox. Ale co se mi podařilo zjistit, tak např. mají tréninky na principu techniky Merce Cunninghama, nebo Marty Graham, já jsem tam učil Limona a bylo to pro ně dost nové.

Dá se tam jet studovat např. přes Erasmus, setkal jsem se tam takhle s jednou studentkou z pražské AMU.

Co se týče vybavenosti školy - návštěvu nebo studium rozhodně doporučuji.

David Strnad 

Profil tanečního divadla Maximvs, který natočila Česká televize, můžete vidět na http://www.ceskatelevize.cz/vysilani/03.11.2007/307292320470009-22:05-2-divadlo-zije.html.

Udělali jsme si radost.
Taneční večer pro významné hosty z Portugalska, který jsme pořádali s FF Masarykovy univerzity, se stal mimořádnou událostí v historii Divadla Polárka. Choreografie Joe Alegada a Davida Strnada vysoce nápadité, rozevláte, nebo titěrně zjemnělé, komponované v nádherně obrazy, nás uhranuly. Čarokrása mladinkých tanečnic nadchla. Po velkém potlesku mi David Strnad řekl skromně: "My si s tím jenom tak hrajeme". Pomyslel jsem si, "škoda, že už je konec, díval bych se na takovéhle hraní třeba až do rána."

21. 10. 2007

Vážení přátelé, přečetl jsem si několik článků na internetovém serveru s názvem Taneční aktuality. Přečetl jsem si tam i "recenzi" na naše představení v Praze a v první chvíli jsem byl rozhodnut, že do tamní "redakce" napíši požadavek, aby již na naše představení nechodili a hlavně aby se již nikdy o našem souboru nezmiňovali v jakých-koli souvislostech. Ale nakonec jsem si řekl, že to je za jejich "práci" škoda "papíru", ale přesto mi to nedá a musím aspoň trochu reagovat. Chvíli se již okolo tancování motám a je pár věcí, které mi na daném článku vadí. Tak za prvé, v záložce O nás je něco jako že podporovat dialog. No nevzpomínám si, že by se mě nebo někoho ze souboru na něco paní nebo slečna autorka Zuzana Smugalová ptala. Já nevím, kdo to je Zuzana Smugalová, v životě jsem to jméno neslyšel, ale rozhodně jsem zastánce toho, že pokud chce Zuzana Smugalová o něčem psát a zveřejnit to, tak by si o daném tématu měla zjistit aspoň základní informace. Člověk, který si základní informace nezjistí a přesto vyplodí a publikuje nějaký "plk karlštejnského zbrojnoše" se může totiž jeviti jako idiot, v horším případě člověk, který se cpe do věcí, na které jednoduše nemá. Znáte tu repliku o aktivním blbci? Takže Zuzana Smugalová by si mohla zjistit například taková základní fakta, jako že nejsme poloprofesionální soubor a možná by si mohla i ověřit fakt, kolikrát jsme už v Praze hostovali. To je ale pravděpodobně nad profesionální síly Zuzany Smugalové, takže se uchyluje k metodě vysávání z končetin a já se nemohu zbavit dojmu, že cucáním z prstu napsala i zbytek recenze. Já teda nevím, ale osobně si myslím, že takováhle diletantská práce tomu našemu snažení v tancování moc nepomůže. A to to ještě všechno píše stylem - vytesejte můj názor do kamene, jen já - Zuzana Smugalová - mám pravdu. Pro recenzi existuje jedna kouzelná fráze - "Podle mého názoru". Ovšem pochopit ji a držet se jí - to je evidentně těžké. No nic. Jdu se věnovat svému poloprofesionálnímu souboru, aby jsme připravili další, tak jako už mnohá představení pro Prahu. Vlastně, musím si ještě prolistovat slovník cizích slov. Někteří autoři neumí česky a nedostatek intelektu zakrývají množstvím použitých cizích slov. Nu ano. Vždyť v jednoduchosti je síla.

David Strnad

http://www.znojemsko.cz/hudba.php?idi=1892 

http://znojemsky.denik.cz/kultura_region/tanec_beethoven20070715.html

http://www.znojemsko.info/aktuality.php?aktID=623

Tak máme za sebou letošní první týden letních škol. Po loňských nedobrých zkušenostech přestěhovala Ilona Brunová letní školu z Hustopečí do Břeclavi a Boskovic - no a Břeclav už je fuč. Ale zbyly na ni perfektní vzpomínky. Vynikající hala, dobrá akustika, výborná aparatura, obrovské dveře, ze kterých byl sice poněkud demotivující výhled na nádherné koupaliště, ale zase byl v hale vzduch a nemuseli jsme čumět do zdi. Paní masérka byla jedna z nejlepších, kterou jsem zatím zažil, v předsálí haly bar s kávou a televizí. Ubytování a jídlo ve velmi slušném kempu, kde se dá bydlet od hotelového pokoje, přes chatu, mikrochatu až po stan. No a lidi byli skvělí a vydrželi makat jako koně. Takže celkové hodnocení 1* a děkuji.

David

MAXIMVS v Celetné

Už je tomu více než měsíc, co v Celetné vystoupilo taneční divadlo MAXIMVS, které mě výrazně oslovilo. Bohužel s reportem přicházím kvůli hektické době až dnes. Pozdě, ale přece :-) Brněnské taneční divadlo MAXIMVS bylo založeno v roce 2004. Jeho prvořadým cílem je, jak samo uvádí, prezentovat se odborné i laické veřejnosti na nejvyšší možné kvalitativní, výkonnostní i umělecké úrovni. Představení bývá založeno na několika kratších kusech, které se od sebe odlišují svým pojetím, choreografií, kostýmy i hudebním doprovodem. V Celetné se na menší scéně během vystoupení živelně prolínalo celkem sedm tanečníků. Každá z prezentovaných pěti choreografií (Píseň pro mne, Exil, Světlo ve stínu, Sama, Slunce) na diváka promlouvala z vlastního osobitého úhlu. Vysoce profesionální performance vás vtáhlo doslova do děje. Pohybový slovník, hudba i kostýmy, dohromady s poměrně jednoduchým, leč důvtipným světelným doprovodem vykouzlily na jevišti příběh, který poskytoval divákovi dostatečný prostor k osobní interpretaci a lehkému snění. Sama jsem se našla ve skladbě Sama. Nejvíce mě ale na závěr pobavilo poslední vystoupení se jménem Slunce. Čekala jsem poměrně cokoliv, až na zimou se klepající skupinu. Jedinou výtkou z mé strany by byla délka představení. Jako divák bych totiž vydržela mnohem mnohem déle :-) Pokud vám je tanec blízký, vřele MAXIMVS doporučuji.

Kamila Koprnická, http://kamila.koprnicka.com, 28. duben, 2007